THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moskovčan Dima, v podzemí zvaný Kojot, môže mať síce povesť chlapa, ktorý na festivaloch býva chodiacou/ležiacou reklamnou na vodku, ale jeho vydavateľstvo je uznávaným dúpäťom kadejakých hudobných krvákov, a pokiaľ ide napríklad o brutálny death metal, na poriadne úlovky má nos. Pomerne čerstvým príkladom z apríla tohto roku sú istanbulskí INHUMAN DEPRAVITY. Fungujú len od roku 2013, „Nocturnal Carnage By The Unholy Desecrator“ je zatiaľ ich vôbec jedinou nahrávkou, ale málokedy sa stretnete s takýmto rešpekt vzbudzujúcim vstupom na scénu.
Murat Sabuncu (gitary), Yunus (vokály, známy aj z DECAYING PURITY), Kaan Yilder (basgitara) a Eren Gürsoy (bicie) sú veľmi kvalitným novým zjavom na rozhodne pozoruhodnej a kvalitnej tureckej BDM scéne. Pripravili deväť kusov úderného, šťavnatého, temne znejúceho a priamočiareho, pritom zároveň technicky prepracovaného brutálneho kovu smrti prevažne v rýchlych, klepačkových, ale aj drviacich, ničivých stredných tempách. Gitarové postupy dosť odkazujú na americkú školu, v prvom rade na BROKEN HOPE a FLESHGRIND v tých najbesnejších momentoch, ale nejaký priestor sa nájde aj pre polámané riffy a ponuré harmónie.
Husté, hutné gitary a apokalypticky zvoniacu basu oživia aj divoké, tu a tam melodicky ladené sóla, a po vokálnej stránke sa Yunus skutočne vytiahol – hlboký, dôrazný growling, často frázujúci so zničujúcou „ptacekovskou“ kadenciou. Zvuk vydarený, nápady fakt solídne, kompaktná hudba drží pokope, osem bodov dávam preto, že je to debut a treba sa držať pri zemi, inak ale objav ako sa patrí.
8 / 10
Vydáno: 2015
Vydavatel: Coyote Records
Stopáž: 31:42
http://www.metal-archives.com/bands/Inhuman_Depravity/3540395603
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.